Cholesterol - evergreen naší doby

Zvýšený cholesterol se stává v dnešní době téměř pravidelným laboratorním nálezem, a to nejen u dospělých, ale dokonce už i u malých dětí. Strava a stres v tom nepochybně hrají svoji roli, ale pokud to třeba také nebude tím, že před 30 lety byla cholesterolová „norma“ o 50 % vyšší. Koho teď napadlo, zdali se „výše cholesterolové hladiny“ náhodou (ne)snižuje úměrně s výší obratu farmaceutických firem, tak ten si zaslouží velkou pochvalu! „Normy“ se stále upravují tak, že se do nich málokdo vtěsná. Časy se mění, ale lidé zůstávají stejní, říká jedno čínské přísloví. Pouze se někdy necháváme lekat lékaři a užíváme léky z lékáren, jak trefně podotýká herec Jaroslav Dušek. Ale zdaleka na tom nejsme tak zle ohledně cholesterolu, aby nemohlo být hůře. A to tehdy, budou-li se dle posledních poznatků moderní vědy„, jež je zdárně sponzorována farmaceutickými lobby, ještě dále upravovat (hádejte, komu asi tak ku prospěchu?) laboratorní „normy“, a to nejen cholesterolu, ale kupř. i hormonů štítné žlázy apod. Snad si zachováme smysl pro zdravý rozum a přirozený řád věcí, jinak se ulekujeme...

Vojensko-laboratorní medicína

Potíž spočívá v tom, že na jedné straně lékař musí léčit dle „nejmodernějších vědeckých výzkumů současné medicíny, která je založena na důkazech“ (důkazy zde představují právě ony „studie šité na míru“ farmaceutickým gigantům, kdy občas bývá otázka nejprve zodpovězena a teprve poté položena, podobně jako u některých výběrových řízení v naší vlasti…). Tato léčba se nazývá lege artis, čili dle litery zákona. Současně s tím by se však měl každý lékař, který při promoci skládal Hippokratovu přísahu, řídit také jejími zásadami, přičemž jedna z nejdůležitějších je Primum null nocere, tedy především ničemu a nikomu neškodit! A další zásada říká In dubiis mittius, čili při pochybách o diagnóze léčit mírně a šetrně. Kde tedy soudruzi (lekaři) udělali chybu? říkáte si asi ve filmovém duchu. Vytrácí se celkový pohled na pacienta jako na člověka se vším všudy, bohužel se však nevytrácí, ba naopak zdůrazňuje, význam jedné patologické hodnoty, která je navíc ještě vytržena z kontextu a povýšena nade vše. My jsme totiž dnes tak trochu ve vleku všemožných, někdy až nadbytečných laboratorních vyšetření - a to by bylo, aby nebylo, a aby se někdy něco nenašlo, co se nevejde do „normy“, ať již ve smyslu plus nebo minus. Čím více vyšetření, tím větší šance na nalezení viníka (v našem případě nalezení odchylky od „normy“). Tato rádoby „péče“ dozajista udělá ze zdravého nemocného, neboť každý lék má svoji reakci, a to nejen s naším organismem, ale s dalšími případnými léky, které se užívají, a nesnadno pak odlišit, které potíže jsou od léků a které od „opravdové“ nemoci. Málokdo se pak také zabývá celkovým objektivním stavem pacienta, natož jeho subjektivními potížemi, které třeba vůbec nekorelují s náhodně nalezenými patologickými hodnotami. Prostě není čas lámat si hlavu, rozkaz ten zněl jasně - v případě překročení „normy“ 2 (koňské) dávky… Tato filmová hláška asi nejlépe vystihuje naši současnou (někdy) tzv. vojensko-laboratorní medicínu.

Při této příležitosti nelze nevzpomenout na slovutného a váženého internistu, profesora akademika Jaroslava Charváta, který v 70. letech minulého století při vizitách, když asistent referoval, že se pacientovi přitížilo, zvolal ono slavné: Podejte mi chorobopis a olůvko (myslel tím pero). Tím vyškrtal všechny léky, aby ponechal maximálně 2 druhy, načež pacient se během krátké doby opět začal jakoby zázrakem zlepšovat. V dnešní době se to zdá téměř jako sci-fi, a to díky neochotě pacienta něco pro sebe udělat a něco vydržet, díky stížnostem pacientů a jejich právníků, díky alibismu lékařů atd. Podobně pak vyznívá i téměř realistický vtip ze současnosti: Stojí 2 lékaři nad pacientem a jeden lékař říká druhému: „Pane kolego, budeme pacienta léčit nebo ho necháme žít?“

Kanónem na komára

Někdy to pak skutečně připomíná onen stav, kdy z komára děláme velblouda a spíše projde velbloud uchem jehly, nežli se změní současný přístup lekařů k lekání a léčení. Vždy platí, že každý lék v nás vyvolá nějaké změny, čím déle ho užíváme, tím větší změny to logicky jsou.

Chemické proticholesterolové léky nazývané statiny mají celou řadu tzv. vedlejších účinků, které se někdy naopak stávají účinky hlavními a dominujícími nakonec nade všemi ostatními. Objevují se nezávislé studie z USA (kupř. www.mercola.com, Statiny spouští cukrovku), které přisuzují těmto lékům přední místo v pomyslném žebříčku úmrtí na „vedlejší“ a nežádoucí účinky léků. Paradoxně je to právě na kardiovaskulární nemoci v důsledku užívání těchto léků. Ty sice brání jaterním enzymům vytvářet cholesterol, ale současně ničí i koenzym Q 10, což může vést až k srdečnímu infarktu. Další negativní účinky těchto léků se projevují zvýšeným výskytem polyneuropatie (bolestivého poškození nervů v končetinách s následkem zhoršené pohyblivosti), karpálních tunelů, svalové slabosti a bolesti, dále únavou, závratěmi, sníženou imunitou, depresemi, jaterními nemocemi, zhoršováním paměti a poškozením mozkových funkcí… Nenechávejme si vymývat mozek a masírovat médii „zaručenou vědeckou“ reklamou, nenechme se zbytečně děsit a lekat lékaři. Je třeba se v záplavě, někdy až doslova v džungli informací, dobře a správně orientovat tak, abychom pro stromy stále ještě uměli vidět i les. Tož, lékařů se nelekejme a na množství nehleďme! (Více ZDE nebo JAK FUNGUJE FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL)

Fakta o cholesterolu

Západní medicína považuje cholesterol za hlavního viníka srdečně cévních nemocí jako srdeční infarkt, mozková mrtvice, angina pektoris, trombózy, embólie a další cévní nemoci. Ve skutečnosti však cholesterol je přirozeně se vyskytujícím tukem, který je naprosto nepostradatelný pro naše zdraví. Je součástí buněčných membrán, podílí se na tvorbě mužských a ženských pohlavních hormonů, nadledvinkových hormonů, steroidů a žlučových kyselin (které jsou nezbytné pro trávení tuků), v kůži se zase cholesterol přeměňuje po slunečním ozáření na nezbytný vitamín D. Cholesterol je produkován játry, a to vždy v takovém množství, které je žádoucí pro okamžité fungování organismu, takže příjem z vnějšku v potravě je mnohem méně významný. Diagnostikování na základě krevního vzorku se týká výhradně cholesterolu unášeného krví, nikoli cholesterolu usazovaného na cévní stěně. Příčinou farmaceutického boje proti cholesterolu byl masivní nárůst srdečně cévních onemocnění, ke kterému došlo v průběhu posledních 50 let. Vyšetření lidí, zemřelých na kardiovaskulární nemoci, prokázala ucpání cév tukovými pláty s vysokým podílem cholesterolu. Od těch dob zkoušejí lékaři nejrůznějšími léky snižovat cholesterol v krvi, aniž by se zabývali otázkou, proč k tomu dochází. Trefně toto popisuje i Pavel Grassgruber v článku Blamáž století. Vysvětlení tohoto jevu podal nositel Nobelovy ceny dr. Carl Pauling. Dle něho jsou cévní stěny, podobně jako všechny ostatní buňky našeho organismu, vystaveny působení volných radikálů, tj. látek vzniklých jako odpad při metabolickém spalování. Čím více „špatně jíme“ či „špatně spalujeme“, tím více vzniká volných radikálů, které jsou vskutku hodny svého jména a radikálně útočí na náš organismus ze všech stran. Volné radikály se někdy také nazývají oxidanty nebo lidově jako stav překyselení či zanesení organismu toxiny, v čínské medicíně zase představují nadbytek YANG, tedy nadbytek vnitřního horka (dle TCM toto vnitřní horko vzniká nejen ze stravy, ale hlavně z emocí, proto nejsou výjimkou ani hubené ženy, často vegetariánky, ale s vysokou hladinou cholesterolu…). Naše cévní stěny jsou tedy v neustálém stavu obměny a oprav. K těmto opravám potřebují konstantní dodávky nového vaziva kolagenu, který se skládá mj. i z vitamínu C. V případě nedostatku tohoto vitamínu (v důsledku naší „překyselené“ stravy, kde převažují tuky a cukry nad zeleninou) se nemůže tvořit dostatek kolagenu, a tím pádem se nemohou ani opravovat poškozené cévní stěny. Náš organismus pak hledá náhradní řešení - využívá cholesterolu, kterým „plátuje“ poškozená místa na cévách, podobně tak jako zničenou asfaltovou silnici po zimě. Tím i zabraňuje možným vážným krvácením se všemi jeho důsledky. V případě chronického nedostatku vitamínu C a dalších antioxidancií (tj. zásaditých látek, jež odbourávají škodlivé volné radikály) pokračuje i ukládání cholesterolu v cévách, jejich průchodnost se zmenšuje, až se mohou úplně ucpat a navždy nás uspat. Podle této Paulingovy teorie je zvýšená hladina cholesterolu a jeho usazování v cévách pouhým projevem problému, ale ne jeho příčinou. Tím je tzv. překyselení organismu v důsledku nedostatku vitaminu C, který by se měl dostávat do našeho organismu nejlépe přirozenou cestou v podobě zeleniny. Dle TCM vitamín C ochlazuje vnitřní horko v krvi a vylučuje horké toxiny, podobně jako „zelená“ zelenina a zelený čaj obzvláště pak JIAO GU LAN CHA. Toto je současně i nejlepší prevence proti obezitě a „cholesterolovým nemocem“ vůbec (tzv. metabolický syndrom zahrnuje v sobě dnešní civilizační nemoci, jako je obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak, žlučníkové a ledvinné kameny, angína pektoris, dna, zvýšená hladina tuků a cholesterolu…). Avšak Paulingova teorie byla lékaři a farmaceutickým průmyslem odmítnuta (proč asi?), a upřednostněna byla jednoduchá rovnice, při které platí, že cholesterol ve stravě automaticky znamená i cholesterol v krvi. Notabene – neustálé snižování „optimální laboratorní hodnoty cholesterolu v krvi“ (do nichž se, mimochodem, nevejde ani 45 kg vegetariánka!) spolu s hláškami typu: „zarostou vám cévy a umřete“ (podobně asi jako: „nechoďte po ulici, může na vás spadnout taška ze střechy…“) jsou ideálními podmínkami pro vytváření strachu a užívání chemických anticholesterolových léků. Mohli bychom tak klidně parafrázovat minulostí zprofanované socialistické heslo: Nesvítí (někde) zbytečně? na nynější kapitalisticky (anti)farmaceutické: Neužívají se (někdy) syntetické léky zbytečně?

Umně vyrobený umělý problém

Kde se tedy vzala taková proticholesterolová hysterie, která je zodpovědná za démonizaci celých skupin potravin, kupř. vajec, přirozených tuků jako je sádlo a máslo, plnotučného mléka a mléčných výrobků apod.? Za vším stojí, jak už to tak bývá nejen v našich krajích zvykem, neviditelná ruka trhu, což ostatně bystrý čtenář již dávno pochopil, neboť těmto zastáncům jde, jak často zdůrazňují, hlavně a především o zdraví (o peníze jde až na prvním místě). Vedle předepisování léků proti cholesterolu je zde i zájem potravinářského průmyslu produkovat nízkotučné (tzv. light) potraviny s nízkým obsahem tuků a cholesterolu, což je obojí bezpochyby, slušně řečeno, dobrým podnikatelským záměrem, neb lidé nejvíce utrácejí za potraviny a za léky. Problém je však v tom, že nejen léky mají „vedlejší“ účinky, ale i tyto light potraviny jsou pro naše tělo zcela nepřirozené, cizí, umělé a zákonitě pak i vytvářejí celou řadu „umělých“ nemocí, od alergií počínaje přes cukrovku, autoimunní nemoci až po kardiovaskulární potíže. Všechny tyto light a ultralight potraviny jsou pro náš organismus skutečně ultra, avšak ultra těžce a obtížně stravitelné a odbouratelné. Navíc tyto potraviny obsahují nadbytek nepřirozeně koncentrovaných cukrů a umělých ztužených tuků, které tak paradoxně výrazně zvyšují riziko vzniku srdečně cévních onemocnění. Zkuste rozpustit vazelínu (z margarinu) na slunci a zkuste rozpustit sádlo - po sádle nezbyde někdy ani mastný flek, ale vazelína bude stále kompaktní a dokonale zakonzervuje naše „rafinovaně“. Místo rafinovaných olejů se doporučují nerafinované oleje, lisované za studena. Místo umělých ztužených tuků je pro nás zase nejpřirozenější sádlo a máslo, místo cukru pak je nejméně škodlivý ječmenný slad Sladěnka či Sladovit z prodejen zdravé výživy atd. Daleko horší než cholesterol je v dnešní době cukr ve všech podobách, kupř. tato nejnovější studie.

Kotel a jeho paliva

Přirozená strava je taková, která je našemu tělu přirozená a vlastní. Je to podobné, jako když v kotli, který je určen pro spalování dřeva, topíme dobrým suchým dřívím, třeba pravým bukem. To se pak spaluje optimálně a i jeho výhřevnost je dostatečná. Kotel se nezanáší ba ani komín, z kterého nejdou čpavé dýmy, a i odpadního popele je pak minimum a lze jej dále použít i do záhonů apod. Přirozenou stravou je zde míněno vše, co není průmyslově a synteticky zpracováno a později vydáváno za „jídlo“, v horším případě dokonce za zdraví prospěšnou stravu! Jsou to potraviny nerafinované, nepasterizované, neemulgované, nefermentované, nearomatizované, nepřibarvené, neochucené, nekondenzované, nesterilizované, nekonzervované… Jak vidno, nejlepší jsou potraviny, co se rychle kazí a jsou přímo od zdroje, nezatížené těmito chemickými procesy. Ne všichni se mohou takto 100% stravovat, ale je v zájmu každého, kdo se zajímá o své zdraví, aby maximálně upřednostňoval konzumaci těchto zdravých potravin, a naopak se snažil co nejvíce omezit přísun potravin umělých.
Nepřirozená strava je taková, která je pro náš organismus uměle vytvořena. Podobně jako když v kotli, který je určen ke spalování dříví, začneme topit „umělým“ palivem. Leccos se sice tváří jako dříví, ale jedná se o dokonalou umělou imitaci. Nebo naopak topíme dřevěnými odpady napuštěnými laky a oleji, které nejenže zatěžují náš komín, ale hlavně pak doslova otravují naše ovzduší, a tím i náš organismus, o ostatních nehořlavých materiálech, gumách, plastech, pet lahvích naplněných mourem a vyjetým olejem apod. ani nemluvě. Kamna pak nehoří nebo se naopak zase přehřívají, občas musíme chrstnout trocha oleje či benzínu do skomírajícího ohně, aby se těžce spalitelná syntetická hmota rozhořela, nedostatečně shořelé odpady z umělotin se pak nalepují jako sliz na stěny kotle a zanášejí komín, který čoudí tak, že nejen sousedé tyto závany pociťují. Samozřejmě, že je jen otázkou času, kdy se kotel porouchá a objeví se tak potíže, v našem případě nemoci. Odpadní popel nelze také dále použít, neboť se jedná o toxický materiál - leda tak jej uložit na skládku nebezpečného odpadu, tedy do našeho těla… Občas se vyskytují i kotle, jejichž spalování je zrychlené, a ať do něj naložíte cokoliv, vše shoří, což uvádí v úžas okolní tlouštíky, jenž „přibírají ze vzduchu“. Není však co závidět, tyto kotle se rychleji „propálí“, čímž i jejich životnost podstatně klesá. Netřeba tedy uvádět, že nepřirozená strava je pravým opakem výše uvedené přirozené stravy – a že umělé přísady (aditiva) ve stravě zvyšují riziko obezity, potvrzuje kupř. článek ZDE nebo jiných zdravotních problémů - více info v tomto článku.

Composte restaurante

Imitace dříví v podobě jídel dnes představují technologicky upravované potraviny, obzvláště tzv. trans (přeměněné) tuky a cukry, jež jsou z výživového hlediska těmi nejriskantnějšími. Tyto složky jsou v celé řadě potravin - stačí si jen připomenout mléko v krabici, jež se tváří jako mléko, či trvanlivé jogurty, jež se „nekazí“ ani po 2 měsících, o složení uzenin ani nemluvě. Rovněž grilování a smažení je nepřirozené, neboť při něm vzniká škodlivý tzv. oxidovaný cholesterol, který je poškozený vysokou teplotou (kupř. smažená vejce či řízek v trojobalu z fritézy). Když už smažená jídla, tak nejpřirozenější příprava je na sádle a pozvolna dopečená v troubě, a to ještě jen občas při slavnostních příležitostech. V důsledku stravování ve fast foodech, rychlých občerstveních, restauracích s monotónní nabídkou smažených jídel, hranolků a pečených mas apod. dochází v našem těle (dle čínské medicíny) postupně ke stagnaci potravy, jež se dříve či později přemění na stav vlhka a horka (kompostu), který se spolu s horkými toxiny (z těžko zpracovatelných potravin) usazuje v tzv. středním ohništi (žaludek, střeva, slinivka, slezina, játra, žlučník, ledviny). Tento stav zapříčiňuje v dnešní době i tolik častou a nevítanou obezitu. Vhodným doplňkem na odbourávání těchto negativních účinků je popíjení bylinného čaje z pětilistého ženšenu s názvem JIAO GU LAN CHA, který odstraňuje stagnaci potravy, zlepšuje naše „spalování“ a současně i snižuje překyselení organismu. Navíc je velice chutný. Podobně účinkuje i bylinná směs v tabletách s příznačným názvem JI SHI WAN, která se užívá současně s tímto čajem v případě nadbytečných kilogramů. A hlavně nikdy nezapomínejte ráno posnídat, nejlépe s YI YI REN CHA, ideálně třeba s jahelnou kaší. Vhodná je i limetka s olivovým olejem jako ranní panák pro zdraví - Limetková křídla. Nikdo vám nemůže dát zcela přesný seznam jídel, co jíst a co nejíst, to opravdu nejde, dostanete vždy pouze obecnější zásady a zásadní doporučení a pak již záleží na vaší kreativitě a (ne)lenosti, jak s nimi naložíte. Vždy ale platí, že bychom měli jísti střídmě, pestře, pravidelně tak, aby po každém jídle se člověk cítil vždy lépe než před ním.

Proč bychom se netěšili, když…

Nikdy se člověk necítí fyzicky i psychicky lépe, než když shodí pár nadbytečných kil (někdy stačí i 1 – 2 kg), které mu denně znepříjemňovaly život víc, než by se mu původně zdálo. Kdo ten pocit na sobě alespoň jednou zakusil, dobře ví, jak chutná. To však každý pozná jedině tehdy, až když se k tomu svoji vůlí, čili svými morálně volními vlastnostmi sám „propracuje“, ostatně známé je heslo: sytý hladovému nevěří… Vhodnou dietu dle čínských zásad naleznete v knize Lorraine Clissold Proč Číňané nepočítají kalorie a nebo 12 stříbrných pravidel zdravého stravování. A nezapomeňte, že zhubnout, to jest maturita silné vůle. Avšak udržet si i poté optimální váhu, toť pak bezesporu státnice silné vůle! Nejčastější chyby při hubnutí, Při hubnutí je důležité, co a kdy jíte, Zdravý pohled na zdravé stravování, Kalorie - matoucí hodnota.

Tož mnoho zdaru při získávání těchto akademických titulů.

V případě pochybností při volbě bylinné směsi zkuste Test Dobrý jazyk^® nebo Test BezObezity^®.

text: MUDr. Petr Hoffmann
ilustrace: akad. arch. David Vávra