patička

Shen Di Huang

Slovo krize se v čínštině

skládá ze dvou znaků –
jeden znamená nebezpečí
a druhý příležitost.

John Fitzgerald Kennedy

Uprostřed Říše středu byla kdysi dvě království. Podobná si byla jako vejce vejci. Obě byla maličká, s trochou kopců a drobkem nížin. V obou dvou zahynul tragicky panovnický pár. V obou dvou nastoupili sotva ochmýření synové na trůn.
Koloběh života i poddaní od nich očekávali, kdy konečně pojmou za ženu novou královnu. První mladý král příliš neváhal a vzal si nejoslnivější krásku široko daleko. Manželský pár byl vskutku radost pohledět. Obzvláště když jejich roucha byla stále vybranější, šperky třpytivější a poddaní sedřenější.
Druhý mladý král si dal na čas. Rádcové radili, věštci věštili a ziskuchtiví rodiče dštili oheň a síru, když král jejich dcerky zdvořile, ale rozhodně odmítal. O panovníkovi po království začaly putovat stále horší a horší klevety. Až ten jednoho dne oznámil, že bude svatba. Královská svatba. Jeho svatba. „Vždyť je to obyčejná vnučka bábi léčitelky“, zašumělo v překvapeném davu.
V prvním království vystavěli mezi sebe a poddané zeď. Projít jí mohlo jen několik vybraných na nekončící královské hodokvasy. V druhém království naopak zbudovali v hradním opevnění nové brány. Nejen, že lidé mohli za mladým párem se svými potřebami přijít, ale manželé často a rádi procházeli v prostém oděvu širým krajem. Naslouchali, hovořili a uzdravovali. Ne nadarmo byla mladá královna pilnou žačkou své babičky, proslulé bylinné léčitelky.
Obě království prosperovala – každé svým způsobem. Dokud nepřišel křest ohněm. Ono léto začalo katastrofálním horkem. V prvním království byli poddaní na pokraji vyhoření již dlouho. Když jejich úroda ale lehla popelem, zpopelavěli i jejich tváře. Ve svém stinném opevnění ale nic z toho k panovnickému páru nedolehlo a na ztenčující se zásoby potravin reagoval opětovným navýšením daní. Mnozí z poddaných takový nápor už nevydrželi a když přišly povodně, voda odnesla i jejich těla. Vichr pak dílo zkázy dokonal a z mocných zdí hradu nezůstal kámen na kameni.
I v druhém království zavládlo běsnění přírody. Sucho následovala povodeň a tu zas vichřice. Nečas obyvatele sice zle soužil, ale nakonec jejich kořínek i dobře utužil. Z časů hojnosti měli zásoby. O pevnost zdí svých obydlí vždy pečlivě dbali. A když už se někdo dostal do opravdových nesnází, sousedé mu podali pomocnou ruku.
Vichřice sice vytrhla brány z pantů. Když ale přestala vát, stěny vůkol zůstaly stát. Hrad i kraj se otřepaly a než nastala zima, pod střechou opravených domů ležela již nová úroda.

Byla kdys v Číně dvě království. Jedno zašmodrchané klubko svého osudu již nikdy nerozpletlo. Zato druhé se červené nitě svého osudu nepustilo a sledovalo ji v časech dobrých i zlých. A byliny, které jim v časech nejhorších byly trvalou posilou, nesou dodnes název ‚Rozpletení zamotaného klubíčka‘.
Lidová moudrost je od těch dob bohatší i o jedno nové přísloví: Vane-li vítr změny, jedni staví zdi, druzí větrné mlýny.

 


Shen Di Huang (Rehmanniae glutinosae) z hlediska tradiční čínské medicíny ochlazuje horko v krvi, ochlazuje horko v srdci a vyživuje jin.

 

MUDr. Petr Hoffmann

detail