patička

Shan Yao

Na území Říše středu docházelo již odpradávna k častému střetu mezi válčícími státy. I stalo se, že dvě království sváděla tuhý boj, aby v poslední z dlouhé řady bitev zvítězila silnější armáda. Všichni přeživší vojáci poraženého království uprchli na vysokou horu, aby se zde ukryli před svými pronásledovateli. Zanedlouho však dorazila vítězná armáda, horu oblehla a všechny přístupové cesty neprodyšně uzavřela. Než aby šplhali do strmých výšin a riskovali ztráty na životech, rozhodli se vojáci v klidu počkat, dokud se poražení protivníci sami nevzdají či neumřou hlady a vyčerpáním. S vědomím, že jiné možnosti mezi nebem a zemí nejsou, si užívali svého zázemí na úrodném úpatí hory. Uplynul rok a ani jeden z nucených obyvatel hory se k překvapení obléhatelů nevzdal. Možnost, že vojáci na hoře si raději zvolili smrt hlady než složení zbraní počala hraničit s jistotou. Avšak zčistajasna jedné bezměsíčné noci se po svahu přivalila nezadržitelná vlna čackých bojovníků, kteří nejenže prorazili ležérní obležení, ale též uštědřili početnějšímu nepříteli drtivou porážku.

Jak však mohli bez jídla všechno to hoře na hoře přežít? Původní zásoby potravin jim zanedlouho došly. Počali proto intenzivně hledat, čím jiným by své hladové útroby zasytily. Na svazích hory nalezly husté lány neznámé rostliny s velkými kořeny. Nebylo zbytí, a tak kořeny povařili a snědli a své koně pak nechali spásat vše, co z rostliny rašilo nad zemí. Z nouze se však ukázala být ctnost – nejenže kořen byl lahodný, ale též měl na zraněné vojáky ozdravné účinky a všichni do jednoho počali sílit na těle a v důsledku i na duchu. Nazvali jej takshan yao, tedy „horským lékem“.

Nasbírali ho velké množství a šťastni vyrazily nazpět do svých domovů. Netrvalo ale dlouho a museli se do zdejšího pohoří opět navrátit – tentokrát, aby doplnili domácí zásoby této kromobyčejné horské medicíny. Její obliba se totiž ještě více než u samých vojáků rozšířila mezi jejich ženami a dalšími příbuznými. Ty si počaly připravovat z kořene vydatný výluh, jenž pravidelně popíjely, neboť shledaly, že různé strázně a těžkosti se jim tak z těla vyplavují. „Jako by se nás dotkla sama víla z nebes,“ říkaly o jeho účincích. Odtud též pramení i název našeho nápoje.

V dnešních dnech se možné bitevní pole posouvá a my musíme bojovat s hormonální nevyvážeností, chemickými látkami a mnohými dalšími znečištěními doslova na každém kroku. Správné životosprávě jsme tak stejně jako čisté přírodě často na hony vzdáleni. Co s tím? Pro radu bychom mohli zůstat i na evropském kontinentě u spisovatele J. R. R. Tolkiena: „Nám nepřísluší zvládnout všechny zvraty světa, jen udělat, co můžeme, pro dobro let, do nichž jsme postaveni.“

MUDr. Petr Hoffmann

detail