Žila byla ves. Za tou vsí byl les. V tom lese byl splav, nad nímž jednoho dne příběh stříbrného větru počal vát. Žil byl ve vsi mládenec v plném rozkvětu zdravého a bezstarostného života. Poznenáhlu jej však počalo pálit v krku, po těle mu vyskákala svědivá vyrážka a horečka ho stále více spalovala. Nikdo nevěděl, co s ním, nikdo mu nedokázal pomoci. Klid a odpočinek nacházel jen v procházkách po rozkvetlých lučinách. Oč mu bylo po návra­tu lépe na duchu, o to více strádal na těle. Když pro nával zánětu přestával vidět i slyšet, dorazila do vsi starší žena, prý bylin znalá léčitelka. Zoufalí příbuzní ji ihned k nebohému nemocnému uvedli. „Ano, skrz ty lučiny jsem přišla a jasně jsem pocítila horký vítr, který tam i na mě nezdravě sálal.“ Nezaváhala, vydala se do lesa ke splavu, aby se záhy vrátila a z natrhaného býlí povařila výluh. „Pij jej zčerstva a pravidelně, dokud nebudeš zdravím zas jen kypět. Měl-li by vám nápoj dojít, vždy dost bylin naleznete tam, kde je postříbřuje svým větrem lesní splav.“ Jak řekla, se i stalo. Od toho času se v tom kraji těší nejen z pevnějšího zdraví, ale též z rozkvetlých krás příro­dy a čarovného šumění splavu. Zaposloucháte-li se do jeho (š)umu, možná i k vám dolehne, že: „Když stříbrný vítr zavěje, zmizí z čela krůpěje a hlas náš zdravím zapěje!“

Bo He (Menthae haplocalycis herba) z hlediska tradiční čínské medicíny vylučuje horký vítr a uvolňuje stagnující čchi jater.

MUDr. Petr Hoffmann