Mistr Ge po mnoho let sloužil věrně a vzorně jako vysoký státní úředník. Jednoho obzvláště temného a krvelačného dne však byla vláda svržena rebely neznající slitování a všichni členové rodiny mistra Ge byli nemilosrdně povražděni. Opravdu do posledního? Naštěstí ne tak fatálně docela, neb nejstarší syn prokázal rozvahu a odvahu na svůj věk nevídanou a s nasazením všech svých mladinkých sil se mu podařilo ze smyčky jisté smrti uniknout.

O samotě v horách již mnoho zim žil prastarý bylinný lékař. V klidu svého stařeckého spánku podřimoval, když tu najednou ho probudilo zoufalé volání o pomoc. Udiven, kdože by mohl k němu do takového odlehlého koutu světa v tento čas zabloudit, otevřel okno a spatřil dítko sotva desetileté, jak celé pohublé a vyjukané stojí před jeho dveřmi. Nyní již neváhal, pohnul vrzajícími panty a vpustil nečekanou návštěvu dovnitř.

„Copak se děje?“ zeptal se chlapce životem protřelý starý bylinkář prostě, ale s nelíčeným zájmem.
Již pozvolna uklidňující se dítě mu vylíčilo krutý osud své rodiny a tklivě dodalo, že je „kořenem rodu Ge“, neboť je posledním nositelem tohoto prastarého jména a v případě svého skonu bude vykořeněna i poslední památka po jeho nejmilejších příbuzných i předcích.

Životem rozhodně nemazlený znalec bylin a dalších tajů přírody byl dojat na nejvyšší míru a rozhodl se nebohého chlapce adoptovat. A tak od té doby již nechodil sám po křivolakých horských stezkách, ale oba pospolu dennodenně vyráželi do strmých horských úbočí a sbírali dole v údolí tolik žádané roztodivné léčivé byliny. Mezi mnohými se skvěla jedna bylinka, která byla mezi lidmi obzvláště žádána, neboť vždy bezpečně zažehnala horečku i bolest krku. A protože doposaváde pro ni nikdo nenašel to pravé jméno, nazvali ji „kořenem rodu Ge“, aby tak vzpomínka na tuto všemi váženou a v úctě drženou rodinu ani s mladíkovým odchodem z tohoto světa nikdy nevybledla.

Ge Gen (Radix Puerariae) z hlediska tradiční čínské medicíny ochlazuje horko a vyživuje tekutiny.

MUDr. Petr Hoffmann