Žila byla kdys jedna vesnička na jihu Číny. Byla tak maličká, že by v ní náhodný kolemjdoucí našel jen jeden krámek s léčivy všeho druhu a v něm jednoho majitele, který si však neúměrně počal zvyšovat ceny. Jednoho dne jisté dítě z chudobné rodiny dostalo vysokou horečku, že byste si na jeho čele rýžové placky mohly opékat. Matka se tedy vypravila za místním lékárníkem s prosbou o pomoc. Ten samozřejmě ihned věděl, co by nebohé robátko potřebovala a zezadu z almary vytáhl antilopí roh, jenž měl být oním zaručeným všelékem. Cena jeho však matku uvedla do mrákot a její děravou kapsou opět jen o trochu víc zadul vítr. Když ho tedy poprosila o snížení jeho nekonfuciánské ceny, on odmítl.

Zoufalá matka se tak vrátila domů s prázdnýma rukama a dítě její, nemocí těžce zkoušené, žhnulo již, že by se i rýžové placky připálily. Později toho dne zabouchal na jejich ztrouchnivělé dveře otrhaný žebrák s prosbou o trochu rýže.
„Jsme chudá rodina a toto je poslední mistička rýže, kterou jsem ze spíže vymetla,“ účastně mu řekla zkormoucená žena, když mu podávala se slzami v očích své zbývající skrovné zásoby.

„Copak se děje, má milá? Proč pláčete?“ soustrastně se otázal žebrák. Matka mu vše o svém dítěti vypověděla a i o nedostupnosti antilopího rohu se zmínila.
„Nepotřebujete žádný roh z chudáka antilopy či podobná rádoby léčiva,“ pravil jí dobrosrdečně náhle se rozzářivší žebrák. „Vždyť bylina, kterou vaše dítě vskutku potřebuje, roste v hojném množství u nedalekého jezírka.“
Matku žebrákovy rady ihned uposlechla, nasbírala oněch léčivých rostlinek, co se jí jen do rukou vešlo a uvařené je podala svému dítěti. Horečka ustoupila rychleji než předtím neviňátko přepadla a dítě bylo po krátkém čase již opět zdravě dravé a znovu skákalo radostně přes kaluže. Ona léčivá bylina slula od té doby jménem Lu Gen čili „oddenek rákosu, co zbaví vás všeho horečnatého nánosu“.

Lu Gen (Rhizoma Phragmatis Communis) z hlediska tradiční čínské medicíny ochlazuje horko a podporuje vznik tekutin.

MUDr. Petr Hoffmann